Volání Duše

Seberealizace a volání duše

Než jsem se začala před 12 lety tzv. seberealizovat, tím myslím v tomto případě naplňovat svou misi, svou novou profesi, jít po cestě své duše a naplňovat její touhy, předcházela tomu celkem intenzivní cesta, které byla především o vytrvalosti, píli, odvaze, laskavosti a upřímnosti k sobě samé. Přiznat si svůj odpor ukazující se jako pohodlnost, zpochybňování své cesty, strachy a nedůvěra v sebe sama. Jenže motivace žít život naplno, dobrodružně a svobodně a volání mé duše byla ohromná a nedala se neslyšet.

Pokud však člověk vytrvá a obklopuje se lidmi, kteří ho v této seberealizaci podporují, dostaví se výsledek tohoto úsilí a to např. pocitem obrovského naplnění a pocitu, že není nic už na světě, co by mohl dělat raději, že nemůže být nikde na světě raději než tam, kde právě je. Pocit, že pohár je teď naplněn.

Můžete při této cestě přijít o mnoho přátel, nové však zase potkáte a někteří, ti skuteční pro vás, vám zůstanou. Zároveň projdete vlastními stíny, slabostmi, ale také naleznete svoji sílu, dary a nové talenty. Stáváte se autentičtější, laskavější, vnímavější a upřímnější k sobě i k ostatním. Projasníte si své rodinné i partnerské vztahy, prohloubíte jejich kvality a je i možné, že o současného partnera můžete přijít možná proto, že je třeba se setkat s někým, jenž je více v souladu s cestou vaší duše či profese. To je riziko “po – volání“, jak se říká. Asi nejčastější překážkou většiny lidí, pozoruji nyní ze své mentorské praxe je:

nevím, co chci a co mne baví
neochota vystoupit ze své tzv. zóny pohodlí

Často se tato neochota projevuje např. neupřímností k sobě samé, interpretované jako „jsem celkem spokojená, asi mi nic nechybí“ a při tom tajně či nevědomě někomu něco závidíme či příliš obdivujeme, což je pro nás další indicie k tomu, naplňovat své touhy a rozvíjet své skryté, tj. neuvědomělé schopnosti, dary či talenty. A naše síla proudí jinam, než má.

Pocit závisti či obdivu k někomu je naše nenaplněná touha. Máme ji v sobě každý, někdo méně, někdo více, dle toho, jak plní své sny a potenciál. V životě se nám někdy jasně ukáže a někdy je schovaná. Je záludná a má mnoho podob. Může se projevit například znehodnocováním, zesměšňováním, zpochybňováním činnosti, práce, úspěchů či osobnostních kvalit, schopností, darů někoho druhého.

Další častou formou je zpochybňování možností, příležitostí, nápadů svých, svých schopností a darů, tvoření si strachů či ustrnutí v nich, výmluv jako je „nemám dostatek času“ nebo „na to nemám dostatek peněz“ apod. A jakmile ten čas najednou mám, tak zrovna musím ještě uklidit, dojít nakoupit, přestavět byt či navštívit spoustu přátel nebo začít naplňovat touhy svých dětí, které je ještě objevují a často jim vkládáme své, ty své nenaplněné.

Mít čas je otázkou priorit, jak je známo a dosti opomíjeno. Znám mnoho maminek s dětmi i pracujících, které si vnitřně nastavily prioritu osobního prostoru pro to, co chci dělat (i když to jsou 2 hodiny týdně) a jsou tak inspirací svým dětem, které si již v dětství implementují do svého vnímání života důležitost vlastního prostoru a naplňování svých radostí. A z vlastní zkušenosti velmi pracovně vytížené manažerky ve firmě v minulosti vím, že to jde také. Nastavila jsem si 2x týdně 2 hodiny času nejdříve hledáním, objevováním a zkoušením toho, co mne baví a poté rozvíjením toho, co mne baví.

Je to zkrátka otázka důležitosti a vědění co chci teď jinak, za čím si jdu, tj. jak se chci cítit, co chci prožívat, s kým se chci stýkat, spolupracovat, jak chci pracovat nebo tvořit, jaké prostředí kolem sebe chci mít, nebo naopak co už nechci prožívat, nechci tolerovat, nechci jen snít……, což je dobrým startovacím krokem. A dělat baby kroky a postupně si docházet k cíli. Postupnost, zvídavost a hravost jsou první důležité kvality pro posun blíže k cíli.

Pocit nedostatku peněz či času rozvíjí naši kreativitu. Jsme nuceni hledat řešení, vynalézat, zkoušet. Jak se říká, udělat z prdu kuličku. Neexistuje problém, který by neměl řešení, jen ho chtít najít. Pokud není řešení, není ani problém a uměle si ho vytváříme, protože nám to dává snad pocit jakéhosi zadostiučinění. Vnímám to jako další projev neochoty vystoupit ze své zóny pohodlí, přestože máme pocit, že už nyní se cítíme dosti nepohodlně, avšak stále ještě snesitelně ☺.

Tip

Udělejte si pro sebe hodinku večer, a nebo to klidně udělejte hned teď a napište si seznam všeho, co byste chtěli či mohli dělat, kdybyste měli dostatek financí nebo času. Představte si, že máte zajištěné všechny své základní potřeby, že máte i to, co chcete mít. Představte si, že jste velmi bohatí a máte dostatek času, co byste mohli vše dělat? Co byste chtěli navštívit, vidět, setkat se s někým apod.?

Napište si na papír „Kdybych měla dostatek času/peněz:

MOHL/A BYCH ………..
MOHL/A BYCH…………
MOHL/A BYCH………..

Pokud vám představa bohatství jde ztěžka, napište si nejdříve seznam všeho, co potřebujete a chcete mít. Zkuste tímto jednoduchým cvičením nastartovat svět svých možností a pokračujte dál.

Vaše duše je stále s Vámi a čeká až ji dáte prostor se projevit.

Autorka: Lucie Kupcova, zakladatelka Loona Dance Academy, s.r.o.
www.lucieloona.cz