Velikonoce – svátky JARA

Svátky jara, vzestupu energie, stoupající mízy, kvetoucích stromů. Všudypřítomná zelená barva, potřeba kyselé chuti, nutnost zažívat a zakoušet nový život. Vracející se šťavnatost!

Jsou to jediné svátky, které se řídí kalendářem Luny. Jsou to jediné svátky, které zůstaly v tradici dávných kultur a jejich symboly jsou stále živé. Velikonoční neděle se slaví první neděli po prvním jarním úplňku

Ano jsou změněny rituály, v křesťanské tradici se slaví zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jsou to nejdůležitější křesťanské svátky. Znovu si můžeme projít poslední večeři, zradu, ukřižování a z mrtvých vstání, znovupotkání se s láskou a radostí. Je v tom vidět paralela zimy a ztráty, zhodnocení, odvaha, odhodlání, přijetí a nový začátek.

Spoustu toho bylo zapomenuto, spousto bylo překrouceno, zničeno a ztraceno, ale přicházející a navracející se světlo je nepopiratelné, všichni ho můžeme cítit, všichni se můžeme napojit a vnímat a žít.

Vesna se ujala vlády na jarní rovnodennost a i když Morana s ní stále ještě laškuje, Vesna je silnější.

Zázrak znovuzrození je vidět na každém kroku. Z mrtvých tlejících listů vyrůstají nové výhonky, na černých zdánlivě suchých větvích raší první pupeny a včely a čmeláci hodují na prvním nektaru kvetoucích vrb, dřínů a mandloní.

Vzduch se otepluje, slunce se přibližuje a i když je pod nulou, má sílu nás zahřát.

Zvířata vylézají ze svých brlohů a ukazují mláďata světu. Ptáci čile staví hnízda, aby mohli naklást první vajíčka. Proto se i vejce stalo symbolem jara. Je to nový začátek.

A červená barva? Proč ta? Je to barva ohně a stoupající energie, je to míza stromů, kterou srdce matky země žene rychle a energicky vzhůru. Toto začalo již na Hromnice, ale pomalu a nepozorovaně a teď konečně může vytrysknout.

Červená barva byla od pradávna symbolem lásky a nového začátku. Červené vajíčko se hlídalo pro milého, červená růže je pro milovanou, červené prádlo je pro někoho speciálního, červená je krev, červené jsou rty, červené je srdce.

Jaro mohou ženy v sobě cítit znovu a znovu každý měsíc. Je to naše dynamická fáze těsně po menstruaci, kdy jsme vše nepotřebné a odložené nechaly s krví odejít. Cítíme se silné, otevřené, energické, vše nám jde samo a lehce. Tančíme a užíváme si života. Můžeme nechat vytrysknout pramen naší inspirace a spojit se svou Vesnou uvnitř nás. Namalovat si ji a zeptat se jí, co bychom mohly udělat, aby byla radostná a spokojená a my s ní.

Dříve se panenská pole kropila obětní krví mladých býků a jinochů. Dnes již tyto oběti naštěstí dělat nemusíme, jde čistě o symbol a dáme-li duchům přírody červené jablko, či upečený koláč, namalované červené vejce navíc ještě na čerstvě připravený záhon, měla by být letošní úroda požehnána. Dokonce se tradovalo, že kdo se bude milovat na čerstvé jarní zemi, bude ženské lůno plně obdařeno a na Vánoce bude z páru rodina. Toto ale je nutné splnit před Velkým pátkem. Potom už se s hlínou hýbati nemá.

Vše staré osekat a nechat jít můžeme také uplatnit v jarní tradici, udělat si věnec na dveře z bezových větví, ale ořezat z nich starou kůru. Bez má silnou ochranou schopnost a i umí stahovat vše negativní do svých listů. Výluhu z listí z loňského roku se doporučuje vytřít při jarním úklidu a řádně omýt vchodové dveře. Na ty potom si zavěste věnec. Toto lidé dělávali dávno před příchodem křesťanů a i dávno před Kelty. Věnec může ozdobit i náš domácí oltář. Tento zvyk se dochoval do dnešních dnů, jen dnes na něj věšíme velikonoční vajíčka a zajíčky.

Velikonoce jsou vůbec plné symboliky, která mě tolik baví. Od vajíčka přes pomlázku, mužský falus, kterým je potřeba pomladit všechny holky v kraji. Jsou to námluvy. Je to jiskření z obou stran. Jsme součástí přírody a jsme nevyhnutelnou součástí vesmíru a ať chceme nebo nechceme plyneme a plujeme v jeho řádu.

A jak si dopomoci k většímu nadhledu? Vykonejte pouť na vysoký kopec. Proto jsou často poutní místa v horách nebo v kopcích. Vždy jsem si myslela, že jde čistě jen o námahu pro tělo, aby mohla mysl odpočívat a oddechnout si, ale smyslem je i podívat se na svůj svět a bydliště z ptačí perspektivy. Zhodnotit svůj život a třeba naplánovat novou trasu a nebo zkontrolovat, jestli naše loď pluje k vytouženému majáku.

Potřebujete vizi? Udělejte to samé. Není nic lepšího než mít zemi pod sebou a nebe nad hlavou. Zpěv ptáků a vůni květů. Cítit v chřípí zem a ochutnat čerstvé, šťavnaté, životodárné rostliny, jež nám jaro dává plnými hrstmi.