Když sou-cítím s někým, s jeho strachem, bolestí, znamená to, že cítím s ním, aniž by se mě to jakkoliv dotýkalo, tj. vtáhlo mě do těchto pocitů, ovlivňovalo, ohrožovalo, vyčerpávalo mě apod.. (nejedná se však o disociaci).
Mám hluboké pochopení s jeho trápením, strachem, jsem s ním v tom, mohu tu bolest i s ním prožívat, ale nejsem v té bolesti také chycená/ponořená, tzn. jsem s ním, ale, sama za sebe jako ohraničený člověk, vědomý si sám sebe v ten okamžik, praktikuji rozdělenou – rozšířenou pozornost – k sobě i k druhému zároveň. A věřím v jeho sílu tím projít, důvěřuji mu a vysílám mu tak tuto podporu a obraz.
Soucit je hluboké moudré pochopení a respekt k dané události, příběhu, takový jaký ještě je.
Prakticky to může vypadat, že se oddělím od jeho prožívání tím, že to i “z lásky” odlehčím nebo vyvrátím nebo posoudím, zhodnotím, dám nevyžádané rady, vhledy, tipy a řeknu mu jak to má nebo nemá či měl mít.
Pokud mám tedy ještě pocit, že mě omezuje, ovlivňuje nebo ohrožuje strach, bolest druhého sdílený se mnou nebo vysílaný na mě, dotýká se mě, je třeba nejdříve upevnit soucit k sobě. Upevnit sebelásku. Začít u sebe s pochopením svého příběhu, přijetí strachů, stínů a jiné, a až se kapacita lásky a pochopení k sobě v srdci rozšíří, pak lze do ní zahrnout i druhého, respektive samo se děje, samo se vtáhne do ní.
Když cítíme lítost k situaci, příběhu, bolesti druhého, vytváříme tak pochopitelně pocity lítosti a vysíláme tedy k druhému, že ho litujeme, inklinujeme často k jeho záchraně, pomoci a vyřešení, usnadnění jeho situace apod. Avšak nevědomě mu vysíláme informaci “nedůvěřuji ve tvé síly, “já jsem ta silnější, zdatnější, schopnější ……..(dosaďme si), a tedy jsem ta větší. Je zde vlastně skrytá i jakási pýcha nebo povýšenost, jakási nadřazenost, cítím se totiž mocnější, silnější než ten druhý. A často i proto, že nám to vytváří pocit bezpečí, nechceme se nechat dotknout tou emocí, která by poukázala na naše skrytá zranění či strachy. A tak se dál držíme lítosti i sebelítosti a točíme se dál v kruhu bolestí.
A zároveň mu tímto nenecháváme jeho sílu u sebe, bereme si jeho sílu k sobě a nevědomě tvoříme na sebe závislost, potřebnost. A dost možná proto, abychom cítily více svoji sebehodnotu.
Lucie Kupcová
Autorka a školitelka tanečního konceptu Loona Dance, lektorka seberozvojových seminářů pro ženy. Zakladatelka Loona Dance Academy, s.r.o.
www.lucieloona.cz | www.loonadanceacademy.cz
