Tanec jako nástroj sebepoznání – rozhovor

Rozhovor s Lucií Loonou, taneční vizionářkou, která svojí metodou Loona Dance zpřístupnila tanec a vědomý pohyb stovkám žen v Čechách i zahraniční jako nástroj osobního rozvoje. Od roku 2013 vede školu ženských prožitkových a seberozvojových kurzů, Loona Dance Academy a od roku 2023 je garantkou výcviku Facilitátorka ženských skupin. Je také taneční koučka, DJka, spoluzakladatelka projektu Dance to Ecstasy. V rozhovoru vzpomíná na svoje začátky a vysvětluje, proč je vědomý pohyb pro ženy důležitý a odkud čerpá energii a inspiraci.

S Lucií jsem se potkala před mnoha lety na hodinách afrického tance přesně v momentu, kdy jsme se obě chystaly změnit svoje kariérní směřování. Nejen že měla přečtené spousty seberozvojových knih, ale práci sama na sobě brala velmi vážně. Když o něčem mluvila, nadšení z ní prýštilo všemi světovými směry. Uměla skloubit dohromady kreativitu s totálním pracovním nasazením – proto se s ní tenkrát v reklamní agentuře neradi loučili. Svého rozhodnutí odejít ze světa byznysu Lucie nikdy nelitovala: je to již 15 let, co jde cestou své duše.

Mluvíš hodně o tanci, jak jsi k němu přišla? Vypadá to, že tanec je naprostý základ všeho, co děláš.

Říká se o tanci, že to je nejrychlejší nástroj osobního rozvoje. Určitě pro ženy stoprocentně. Naše společnost je zaměřená na mentální sféru, ale my se potřebujeme dostat z hlavy do těla. K tomu nám právě pomáhá pohyb. Samozřejmě můžeme dělat jógu, cvičit, chodit na procházky, ale tanec je v něčem hlubší a rychlejší. Je nejefektivnější: Hudba ve mně vyvolává pocity, emoce, které působí na tělo. Tělo se začne hýbat a pohyb uvolňuje stagnaci. Stagnace se v těle projevuje bolestí, za bolestí je schovaná zapouzdřená emoce, kruh se uzavírá. Díky pohybu tu emoci dávám ven, uvolňuji a zároveň si tak rozšířím energetickou kapacitu. Můžeme říct, že tancem uvolňujeme a transformujeme naši energii. Proto je pro mě tanec zásadní v ženském seberozvoji. Když žena prochází kultivací sama sebe, musí zapojit tělo. To platí i pro muže, prostě tělo je základ.

Z Roxy k šamance

V teenagerském období jsem hodně chodila na diskotéky. A pak jsem jezdila do pražského klubu Roxy, kde jsem trávila hodně času v hypnotických rytmech elektronické hudby, world music, housu. Vždycky mě volaly tribal rytmy, tam jsem začala poprvé pracovat s dechem, zpívat si. Neminulo mě u toho období tanečních drog, protože jsem vždycky byla zvědavá, ale ty emocionální trampolíny extáze a totálních propadů jsem nedávala, proto jsem pak tančila jen „na Mattonce“ a i přesto jsem zažívala pocity štěstí, absolutní sounáležitosti v tanci, naplnění a radosti. Už tenkrát jsem v těch 18 letech věděla, že chci jednou organizovat takové akce, kde tohle všechno budu zažívat s absolutně čistou hlavou. Proto jsem o mnoho let později spoluzaložila projekt Dance to Ecstasy.

A ty sis pak tančila sama pro sebe. Co byl ten impuls, že sis v obýváku začala pravidelně tančit?

Na tanec jsem pak dlouho zapomněla. Byla jsem ve víru svého ega, radostí života, úspěchů a reklamní agentury. V hlavním městě jsem si užívala večírky, radost z tvoření na projektech.

Až mě inspirovala jedna šamanská koučka. Doporučila, ať jdu tančit africké tance. Protože ve mně ten tanec cítila. Řekla mně, že se mám tancem živit. A já se jí tehdy strašně vysmála. Já, brandbuilderka, která stavěla strategie a prezentovala a byla strašně důležitá, přece nebudu skákat s dalšíma ženskýma na afrických tancích a vydělávat pár stovek za večer!

Ale protože jsem její zajímavé vhledy brala vážně, šla jsem africké tance zkusit. A u nich jsem se hodně dostávala z hlavy do těla. Jen jsem musela pracovat se svým studem – tančit v tělocvičně bylo něco jiného, než v tmavém klubu nebo po skleničce vína. Bylo to pro mě zvláštní, a tak jsem se postupně dostala k tomu, že jsem si tancovala doma v obýváku se sluchátky na uších a šátkem na očích. Zároveň jsem zkoušela všechny možné další druhy tanců, ale nenacházela jsem kombinaci spontánního tance a choreografie. A jak se říká – když něco nemůžeš na „trhu“ najít, vytvoř to.

Takže jsem vytvořila autorský tanec pro ženy, Loona Dance. Už je to taková taneční metoda pro udržení a prevenci psychického i fyzického zdraví ženy.

Momentálně se tanec rozšířil – tančí se nejen v Čechách a na Slovensku, ale také v zahraničí. Licence pro tento tanec a výcvik je i v Belgii, nyní máme zhruba 12 belgických Loona lektorek. A připravuje se Loona Dance International.

Tanec jako terapie, modlitba i meditace zároveň

Zpočátku mně tanec pomáhal uvolňovat emoce a předsudky. Později se tanec pro mě stal nástrojem vizí a zároveň taneční modlitbou. Byla to nejenom moje soukromá terapie, ale meditace, byla jsem sama se sebou. Byl to i rituál, který harmonizoval některé aspekty mé osobnosti. Dostala jsem se tak hluboko, že mi tanec přináší obrazy, vize, odpovědi na mé otázky. Proto se stal i nástrojem záměrů. Tanec záměru jsme v letech 2013 a 2014 pravidelně tančili v pražské odsvěcené kapli Sacre Coeur. Byl to taneční rituál, kde se scházelo třeba i 120 účastníků. Já je provázela vlastní taneční meditací. Až později jsem od moudrých lidí zjistila, že jsem tančila medicínský kruh (medicine wheel). Ale to jsem v té době nevěděla, na začátku mně to přišlo jako totální úlet. Ale byl to jen jeden z mnoha tanečních nástrojů. Všechno, co se ženami dělám, jsem nejdříve vyzkoušela na sobě, protancovala to. Pracuji tak s osobností, duší i duchem člověka skrze tanec a vědomý pohyb.

Colours of Ostrava 2024

Na Colours of Ostrava jsem poprvé veřejně provázela taneční meditací Píseň kostí, to je moje druhá vášeň. Z toho mám obrovskou radost.

Mně skrz tanec chodí inspirace. Když tančím, z nadvědomí se mně ukáže (cítím) konkrétní příběh. Můžeš to nazvat taneční imaginací nebo meditací, případně taneční šamanskou cestou.

A mně se z tohoto nadvědomí vynořil název Píseň kostí. Když jsem pak začala sepisovat ten příběh, pochopila jsem proč: Jedná se o příběh, který nás vede do kostí, k naší matrici, k absolutnímu prapůvodu, se kterým přicházíme na tento svět. Říká se, že něco cítíme „do morku kostí“. Když jsem byla v Drážďanech na výstavě svatovítského pokladu, kde byla spousta relikviářů plných kostí světců, vnímala jsem je jako silné zářiče. V té houbovité tkáni se prostě setkává duch s hmotou. A na Colours pak za mnou lidi chodili a vyprávěli svoje zážitky z meditace, že se tam spojili s něčím důležitým a zažili to právě ve svých kostech. Proto je Píseň kostí aktivační meditace. Když si ji zatancuješ, nastartuješ nový proces, příležitosti, možnosti. Připravuji na to nový čtyřdenní seminář, kde půjdeme víc do hloubky.

Cesta DJ Lucie Loona

Od roku 2017 aktivně hraji v projektu, který jsem spoluzaložila s Josefem Sedloněm, legendárním DJem české klubové scény. Josef byl jedním z prvních průkopníků elektronické hudby a stal se mým učitelem dýdžejingu. Projekt Dance to Ecstasy je večer, kde provázíme lidi skrze tanec, hudbu a audiovizuální projekce. Zároveň mě zvou lidé i na jiná místa. Například hraju v JEZu Dobřichovice a na různých seberozvojových festivalech. Zvali mě i do klubů, ale to jsem odmítla, nechci hrát v prostředí, kde jsou přítomné drogy. Pak si mě zvou známí a kamarádi na soukromé party a oslavy.

Myslím, že každý by měl znát svoje zdroje síly, odkud čerpáme energii a podporu. Pro mě to je tanec, hudba a poslední roky právě i dýdžejing, který mě nesmírně baví, je to můj splněný sen:

Ten moment, kdy míchám dvě skladby dohromady, propojuji vlastně levou a pravou mozkovou hemisféru ve sluchátkách, je magický. To je pro mě absolutní pocit přítomnosti, extáze, radosti, která mi přináší obrovský příval energie. Nemyslím tím dýdžejing, který je v dnešní době už skoro všude rozšířený, že to za tebe zmixuje program a ty si jen hraješ s čudlíkama. Ale já vyloženě mixuju dva playery a mým snem je míchat tři až čtyři. V tom je ta moje extáze – propojování, alchymie tvoření. Já ještě jedu poctivý starý řemeslo, jaký jsem se naučila od Josefa.

Považuju se za člověka, který si splnil své dosavadní sny duše, jsem kreativně seberealizovaná. Zároveň vím, že moje cesta pokračuje dál.